Moje kamarádka Květa trpí zvláštní nemocí: jakmile se v její blízkosti vyskytne cokoli k snědku, musí to sníst. Vybírá si proto zaměstnání, kde by svému koníčku mohla nerušené holdovat.
Jednou Květa nastoupila jako prodavačka do bufetu v supermarketu. Byla zvyklá žertovat se zákazníky a svoje zvyky nemínila měnit. Hned první den se vřele usmála na postaršího pána v saku, který si objednal řízek s bramborovou kaší, a když mu jídlo naložila na talíř, podala mu je se slovy: „Táák, kaše s láskou podávaná, prosím..."
Chlapík na ni vytřeštil oči a raději rychle zmizel. Jakmile se pak nachýlil konec směny, dostala Květa nebezpečný úkol: měla obrat zbylá grilovaná kuřata, z kterých se na druhý den dělalo rizoto. „Ale tu propečenou kůžič-ku tam nedávejte, tu musíte vyhodit!" napomenula ji vedoucí kuchařka. Květa poslušně přikývla a začala obírat první kuřátko. Když už byla asi u třetího, zmocnilo se jí silné pokušení. Bylo jí líto vyhazovat propečenou pochoutku, kterou tak milovala. Obezřetně se proto rozhlédla kolem, a když zjistila, že je na pláce sama, rychle si do pusy strčila malé sousto. Nakonec snědla skoro všechnu kůži, kterou měla vyhodit.
Hned příští den si však Květu zavolal ditel. Jakmile vstoupila do jeho kancel; s údivem zjistila, že je to onen muž, kter den předtím prodala kaši s řízkem. Zmocnily se jí rozpaky. „Posaďte se," vybídl ji a pokračoval: „Bohužel vám musím oznámit, l že na své pozici v bufetu jste se příliš neosvědčila. Včera jsem si prohlížel záběry z bezpečnostní kamery, abych viděl, jak si vedete Bohužel, všiml jsem si jednání, které ner, v souladu s předpisy, jisté víte, co mám ru mysli." Květa sklopila oči. Za ty kuřecí kú-žičky teď určitě dostane vyhazov. „Za těchto okolností mi nezbývá, než vás přeřadí' jiný úsek. Od zítřka nastoupíte do oddělen sportu, tam se snad nedá nic sníst."
Když kamarádka z kanceláře šéfa odcházela, ještě ji zarazil: „Víte, jak jsem na vás přiše!: Ještě nikdo mi nepodal kaši s láskou ohřivi-nou. Vzbudila jste ve mně takový zájem, že jsem se rozhodl trochu si vás prověřit..."
Od té doby moje kamarádka pracovali v oddělení sportu, kde vyloženě trpěla. Je . vášeň k jídlu zůstávala nenaplněna, a tak brzy podala výpověď a nastoupila do jedné závodní jídelny. Tam už se jí dařilo lépe, protože se znovu ocida ve svém milovaném potravinovém ráji...
Marta, 42 let •
Jednou Květa nastoupila jako prodavačka do bufetu v supermarketu. Byla zvyklá žertovat se zákazníky a svoje zvyky nemínila měnit. Hned první den se vřele usmála na postaršího pána v saku, který si objednal řízek s bramborovou kaší, a když mu jídlo naložila na talíř, podala mu je se slovy: „Táák, kaše s láskou podávaná, prosím..."
Chlapík na ni vytřeštil oči a raději rychle zmizel. Jakmile se pak nachýlil konec směny, dostala Květa nebezpečný úkol: měla obrat zbylá grilovaná kuřata, z kterých se na druhý den dělalo rizoto. „Ale tu propečenou kůžič-ku tam nedávejte, tu musíte vyhodit!" napomenula ji vedoucí kuchařka. Květa poslušně přikývla a začala obírat první kuřátko. Když už byla asi u třetího, zmocnilo se jí silné pokušení. Bylo jí líto vyhazovat propečenou pochoutku, kterou tak milovala. Obezřetně se proto rozhlédla kolem, a když zjistila, že je na pláce sama, rychle si do pusy strčila malé sousto. Nakonec snědla skoro všechnu kůži, kterou měla vyhodit.
Hned příští den si však Květu zavolal ditel. Jakmile vstoupila do jeho kancel; s údivem zjistila, že je to onen muž, kter den předtím prodala kaši s řízkem. Zmocnily se jí rozpaky. „Posaďte se," vybídl ji a pokračoval: „Bohužel vám musím oznámit, l že na své pozici v bufetu jste se příliš neosvědčila. Včera jsem si prohlížel záběry z bezpečnostní kamery, abych viděl, jak si vedete Bohužel, všiml jsem si jednání, které ner, v souladu s předpisy, jisté víte, co mám ru mysli." Květa sklopila oči. Za ty kuřecí kú-žičky teď určitě dostane vyhazov. „Za těchto okolností mi nezbývá, než vás přeřadí' jiný úsek. Od zítřka nastoupíte do oddělen sportu, tam se snad nedá nic sníst."
Když kamarádka z kanceláře šéfa odcházela, ještě ji zarazil: „Víte, jak jsem na vás přiše!: Ještě nikdo mi nepodal kaši s láskou ohřivi-nou. Vzbudila jste ve mně takový zájem, že jsem se rozhodl trochu si vás prověřit..."
Od té doby moje kamarádka pracovali v oddělení sportu, kde vyloženě trpěla. Je . vášeň k jídlu zůstávala nenaplněna, a tak brzy podala výpověď a nastoupila do jedné závodní jídelny. Tam už se jí dařilo lépe, protože se znovu ocida ve svém milovaném potravinovém ráji...
Marta, 42 let •