Řád templářů
Řád templářů byl největším a nejmocnějším křesťanským rytířským řádem středověku. Celý název řádu zněl Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu (Pauperes commitiones Christi templique Salomonici), obecně se používá termín templářští rytíři či templáři. Řád byl založen roku nebo 1119 jako důsledek první křížové výpravy do Svaté země (1096-1099). Úkolem řádu bylo pomoci chránit nově založené Jeruzalémské království proti nepřátelským muslimským sousedům a zajistit bezpečnost pro zástupy poutníku z Evropy, putující do Jeruzaléma po jeho obsazení. Jejich odznakem byly bílé pláště, doplněné záhy o typické červené kříže.
--------------------------------------------------------------------------------
Základem řádu byl devítičlenný spolek francouzských rytířů v čele s Hugonem de Payns a Godefroyem de Saint Omer na ochranu poutníků mezi Jeruzalémem a Jaffou, založený roku 1118 nebo 1119. Řád dostal jako své sídlo mešitu Kubbat as-Sachrá (Skalní chrám), stojící v místě, kde stával dříve Šalomounův chrám. Z latinského výrazu pro chrám templum pochází také název řádu. Řád se nejdříve přidal k řeholi sv. Augustina. O rozmach řádu a uznání řehole na koncilu v Troyes roku 1129 se významně zasloužil opat cisterciáckého kláštera v Clairvaux sv. Bernard, který templáře podporoval a byl autorem prvního Řádu, jímž se činnost templářů začal řídit.
Templáři přepravovali z Evropy do Palestiny peníze a majetek křižáků a z těchto transakcí rychle zbohatli. Rozvinuli dobře fungující bankovní systém, který brzy začali využívat i evropští panovníci a šlechta. Bohatli i na směně evropských měn na platidla jeruzalémského království, transportu poutníků do Svaté země apod. Po pádu jeruzalémského království v roce 1187, respektive poslední pevnosti v Akkonu v roce 1291 se templáři přesunuli na Kypr. Již předtím ale řád tušil, že se nepodaří křižácké panství na východě udržet dlouho, proto rozvíjel své další aktivity především v Evropě. V roce 1212 tak vybudovali v Paříži na pozemcích darovaných řádu Ludvíkem VII. budoucí sídlo řádu Templ, kde sídlili po odchodu z Kypru. V té době již původní smysl řádu, tj. ochrana poutníků, zcela zmizel. Řád se dále věnoval převážně jen bankovnictví. Pařížský Templ sloužil jako velká pokladnice a banka, byla zde uložena i velká část královského pokladu ve speciálně k tomu vybudované věži. Sloužil však i jako útočiště pro pronásledované, které využil při bouřích v roce 1306 sám král Filip IV. sličný.
Templáři byli bohatí a samostatní, nepodléhali světské moci ani biskupům. Sloužili pouze zájmům papeže. To samozřejmě popuzovalo světské panovníky. Filip IV. Sličný v letech1307-1312 proti templářům nakonec zakročil, jelikož mu templáři údajně odmítli přispět na jeho válečné výlohy. Dost možná však posloužili jen jako prostředek králova boje proti papežské stolici a svrchovanosti papeže nad světskými panovníky. Řád uzavřený před okolním světem přirozeně obklopovalo mnoho tajemství a dohadů, kterých král využil k obviněním, která byla proti řádu vznesena mnohdy neprávem. Templáři byli mimo jiné obviněni z kacířství, neúcty k svátosti oltářní, sodomie.
Francouzský král se snažil přimět papeže, aby templáře exkomunikoval, což ale odmítli, přes značný nátlak, jak Bonifác VIII., tak i jeho nástupce Benedikt XI. Až následující papež, Klement V., souhlasil s Filipovými požadavky vůči templářům (jakož i s řadou dalších požadavků vůči církvi). Právě tento papež později přesunul sídlo papeže do Avigonu (který sice v té době nebyl součástí Francie, nicméně Petarka v této souvislosti hovořil o "babylonském zajetí"). Je pravděpodobné, že templáři se dozvěděli o přípravách útoku proti jejich řádu, ale patrně ho nepovažovali za příliš reálný. Skutečností nicméně je, že lodě templářské flotily z přístavů odpluly a po útoku na řád se přemístily do portugalských přístavů, mnoho řádových pokladů bylo převezeno a tajné dokumenty zničeny. 13. října 1307 ("nešťastný pátek třináctého") bylo zahájeno rozsáhlé zatýkání templářů ve Francii. Rytíři se nicméně nepostavili na odpor a bylo tak zatčeno na 5 000 rytířů včetně velmistra řádu Jacquease de Molay. Zatýkání templářů bylo papežem nařízeno i dalším evropským panovníkům, ale nařízení se setkalo jen s malým ohlasem.
Zatčení templáři strávili téměř rok ve vězení, což mnohé zlomilo k tomu, že přiznali vinu, jiné zlomilo použití útrpného práva. Postava Jacquese de Molay je v této chvíli zajímavá tím, že opakovaně měnil svou výpověď a nakonec odmítl hájit řád. Samotné procesy trvaly celkem sedm let, během nichž řada templářů odvolala svá prvotní přiznání, což pro ně ale znamenalo rozsudek smrti, kdy prvních 54 templářů bylo upáleno v Paříži 11. května 1310. Po oficiálním zrušení řádu papežskou bulou Vox in Excelso v roce 1312 byla většina zbylých templářů propuštěna na svobodu, zbývali jen velmistr a tři další představení řádu. Ti byli v 18. března 1314 odsouzeni k doživotnímu vězení. Nato ale velmistr Jackues de Molay a preceptor Geoffroy de Charnay popřeli znovu obvinění a ještě týž večer byli na králův příkaz upáleni.
Majetek řádu templářů byl oficiálně předán johanitům, kteří byli jejich velkými rivaly, což se projevovalo již ve Svaté zemi. I oni se však museli vzdát činnosti v bankovnictví. Ve skutečnosti získal velkou část majetku templářů Filip IV. i anglický král Edvard II., který také současně rozpustil řád v Anglii. V Německu templáři tolik populární jako ve Francii a Anglii nebyli, neboť jim tu konkuroval řád německých rytířů.
V některých zemích ale řád zcela nezanikl. Na Pyrenejském poloostrově odmítl aragonský král Jakub II.. předat majetek templářů johanitům. Založil nový řád rytířů z Montesy a přesvědčil papeže, že tento nový řád mohl hospodařit s aragonským majetkem templářského řádu. Podobný postup zvolil portugalský král Diniz, který založil Řád kristův (Christi Militia). Ten zřejmě sehrál významnou roli při podpoře prvních portugalských námořních výprav. Rovněž ve Skotsku odmítl král Robert uposlechnout papežovy výzvy k likvidaci řádu, ostatně sám byl v papežské klatbě
Svědkové Jehovovi
Oficiální název: Mezinárodní společnost pro uvědomování si Kršny, zal. 1966 v USA gurem Prabhupádou.Vychází z: hinduizmu - višnuizmu. Charakteristika: Společenství zasvěcené šíření jógy lásky a oddanosti k Bohu. Hlavním rysem tohoto hnutí je hlásání všeobjímající lásky a požadavek mravní čistoty jedince i společnosti.
--------------------------------------------------------------------------------
Stoupenci hnutí jsou zásadními abstinenty, vegetariány, odmítající nemanželský sex a glorifikaci sexu jako takového, jenž by měl být omezen na plození dětí. Muži chodí ostříháni dohola. Kromě jakéhokoli masa, včetně ryb, vajec, se zdržují také čaje a kávy, alkoholu, tabáku a jiných drog. K jejich životním zásadám patří i to, že nesázejí, nesportují, vzdávají se také her a četby románů. Základem duchovní praxe je recitace nebo zpěv tzv. džapují: Hare Kršna Hare Kršna Kršna Kršna, Hare Hare Hare Ráma Hare Ráma Ráma Ráma Hare Hare. Tuto šestnácti slovnou formuli mají opakovat za den 1728 krát. Obřad s účastí veřejnosti spočívá ve zpěvu manter s doprovodem hudebních nástrojů. Ve prospěch kršnovského hnutí mluví to, že je neagresivní, že odmítá jakékoli násilí a připouští různé cesty k duchovnímu cíli.
Mormoni
Oficiální název Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů, byla založena v r. 1830 v USA Josephem Smithem. Vychází z: křesťanství, judaizmu, islámu aj.
--------------------------------------------------------------------------------
V Česku patří ke státem registrovaným církvím (u nás má kolem tisíce členů). Často bývá považována za nejrychleji rostoucí náboženskou společnost. Charakteristika: Vedle bible mají mormoni za základní knihu Mormon, jež popisuje osudy Izraelitů údajně přestěhovaných v předkřesťanské éře do Ameriky. Jejich víra se opírá o učení o posledních věcech světa a člověka a zvláštní pojetí Boží Trojice. Praktikuje zasvěcovací obřady. 1843 - 90 provozovali polygamii. Mormoni věří, že bůh má hmotné tělo a že Ježíš, který není považován za boha, byl počat jeho fyzickým spojením boha s Marií. Vyučují, že bůh byl kdysi člověkem a že i člověk se může stát bohem. Jsou proslaveni svým zájmem o rodokmeny. Mormoni nesmí požívat alkohol, kávu, některé druhy čaje a jiné drogy, není také dovoleno kouření. Členové jsou vedeni k pevnému a příkladnému rodinnému životu. Alespoň jeden večer týdně slaví rodina spolu, a to hrou, četbou, zpěvem.
A.M.O.R.C. (Starý mystický řád růže a kříže, Řád Růže a Kříže)
Mysticko-filosofické bratrstvo usilující o duchovní rozvoj prostřednictvím praktického využívání přírodních a duchovních zákonů. Plný oficiální název bratrstva je Starobylý mystický řád růžového kříže (Antiquus Mysticusque Ordo Rosae Crucis)
--------------------------------------------------------------------------------
jde o součást světového rosekruciánského hnutí. Základem doktríny řádu je rosekruciánské učení, jež v sobě absorbuje duchovní odkaz celé evropské kulturní tradice (Nostradamus, Leonardo da Vinci, F. Bacon, G. Bruno, B. Spinoza, I. Newton, B. Pascal, T.B. Paracelsus, R. Descartes, J.A. Komenský aj.). Hermetické učení rosekruciánů má v podstatě duchovně ekologický obsah. Snaží se být reflexí obecných zákonitostí kosmu a hlubinných lidských potencí. K jeho cílům náleží umění sebepoznávání, vnitřní kázně, duchovního zdokonalování a šíření dobra. Řád je považován za pokračovatele starověkých okultních řádů a mystických škol, odvozuje svůj původ od krále Šalomouna a faraóna Amenhotepa IV. (Achnaton). Součástí jeho náboženské praxe je studium ezoterických umění, včetně staroegyptských okultních a magických technik, alchymie, kabaly, tarotu a léčitelství. (Pokusem o zevrubný výklad symboliky je román U. Eca Foucaultovo kyvadlo.) Vždy po 108 letech střídá společenství rosekruciánů období veřejné a neveřejné aktivity. V r. 1909 (resp. 1915) obnovil tento řád v USA Spencer H. Lewis (1883-1939), člen Mezinárodního rosekruciánského výboru. (Rosekruciáni zde působí již od r.1693. Styky s nimi udržovali i Benjamin Franklin a Thomas Jefferson.)
A.M.O.R.C. představuje hierarchickou strukturu. Nejvyšší lóži podléhají Velké lóže organizované podle jazykových oblastí. V čele Velkých lóží stojí velmistři, jimž podléhají lokální skupiny (kapituly, lóže, pronaoi, atria). Velmistři A.M.O.R.C. bývají zpravidla zároveň velmistry Tradičního martinistického řádu (T.M.O.). Nejvyšším představitelem řádu je imperátor. Od r.1990 je imperátorem Christian Bernard. V současnosti působí odnož řádu - pod názvem Řád Růže a Kříže - oficiálně i v ČR, jeho Velká lóže sídlí v Praze a v jejím čele stojí Velmistr Michal Eben (jeho předchůdcem byl JUDr. Oldřich Nevrkla). Celkově má A.M.O.R.C. několik set tisíc členů. Vydává několik časopisů (Rosicrucian Forum, Rosicrucian Digest atd.) a jeho součástí je i Rose-Croix University v kalifornském San Jose. Viz též Bratrstvo růže a kříže a Lectorium Rosicrucianum .
abrahamité
Tajná česká náboženská sekta, která působila v 18.stol. především ve východních Čechách. Její stoupenci neuznávali Nový zákon ani učení o Nejsvětější Trojici, Krista považovali za pouhého člověka a hlásali blízký příchod Království Božího. Používali jen Starý zákon a byli v úzkém kontaktu se židovskou komunitou od které převzali teologické zásady i zvyky: světili sobotu a zdržovali se vepřového masa. V letech 1775-82 byli zbaveni majetku a v několika vlnách deportováni do Sedmihradska, Bukoviny a Haliče (v r.1784 byl povolen návrat těm z nich, kteří se navenek zřekli "bludů").
#@ 
