O tom, jak Mach a Šebestová obohatili biologický kroužek
Jednou, na začátku vyučování, přišel do třídy pan ředitel a řekl, milí žáci, tedy především vy, kteří jste novými členy našeho biologického kroužku, chci vám říci, že si můžete určit nějaké zvířátko, které byste rádi chovali pro studijní účely, o peníze se starat nemusíte, škola vám to zvířátko koupí, hlavně se mezi sebou dohodněte, jakého živočicha byste chtěli vědecky pozorovat, a Šebestová řekla, prosím, nejlepší by byl asi slon, toho by mohl, pozorovat i tadyhle Mach, protože je krátkozrakej, ale pan ředitel řekl, ale Šebestová, Šebestová, slon není žádné zvířátko, slon stojí hromadu peněz, kde bychom na to vzali, měl jsem na mysli křečka nebo morče, že ano, no, pokračujte, pokračujte, a pan ředitel opustil třídu a paní učitelka pokračovala ve vyučování. Ten den byl zrovna dějepis, probíraly se všelijaké zámořské objevy a paní učitelka vyprávěla, jak za dávných časů řádili na mořích piráti, jak vyvěšovali na svých lodích černé vlajky, na kterých byla lebka se zkříženými hnáty, jak loupili hlavně zlato a jak své poklady ukrývali na všelijakých ostrovech, a Šebestová řekla, teda, řeknu ti, Machu, to by bylo něco, dostat se k takovému pokladu, to by bylo peněz jako šlupek, co říkáš, a Mach řekl, člověče, Šebestová, já mám bezvadnej nápad, co když se mezi ty piráty vypravíme, máme přece sluchátko, a hned taky to sluchátko vytáhl a potichu řekl, prosím vás, my bysme se hrozně rádi dostali mezi piráty, co kradou jako straky a co zrovna vezou nějakej zlatej poklad, a ze sluchátka se ozvalo, ale pozor, aby se vám náhodou něco nestalo, octnete se mezi bandou zločinců a vyvrhelů, a Mach řekl, no tak dobře, tak ať je s námi taky Jonatán a celá třída s paní učitelkou, a sotva to řekl, byla celá třída i s tabulí v podpalubí jakéhosi starého korábu, nahoře na stožáru se třepetala černá vlajka s lebkou a zkříženými hnáty, zatímco dole na palubě stála nenápadná bednička a na té seděl chlap, na rameni měl papouška, na hlavě šátek, přes oko pásku a v uchu kroužek, poklepával dřevěnou nohou a chraplavým hlasem říkal několika zarostlým mužům, tak pozor, pánové, kdo se téhle bedničky dotkne, je synem smrti, to zlato, co tam je, si rozdělíme až na Kanárských ostrovech, jasný, a piráti zabručeli, jasný, a papoušek řekl, no prrroto! A zatím dole v podpalubí vyjevená paní učitelka lomila rukama, propánajána, kde jsme se to octli, venku je moře a celá třída se houpe, no prosím, teď se mi někam zakutálela křída, a co tady dělá pes Jonatán, Machu, vysvětli mi to, ale než mohli Mach s Šebestovou něco vysvětlit, Kropáček zvedl ruku, byl bílý jako stěna a říkal, prosím, mně je strašně špatně od žaludku, já budu nejspíš blinkat, a paní učitelka řekla, no vidíte, to dělají ty vlny, jestli je ti špatně, Kropáčku, jdi se projít, Čermáková půjde s tebou, ale sotva Čermáková s Kropáčkem vylezli na palubu, ten hlavní pirát zařval, ha, zrada, kdo je sem pustil, Browne, já tě vlastnoručně zastřelím, měl jsi přece hlídat loď, a vytáhl bambitku, kterou měl za pasem, a Čermáková řekla, prosím vás, teď toho na chvíli nechte, Kropáčkovi je hrozně zle, radši mu ukažte, kde tu máte WC, ale to už se na ně dva piráti vrhli a Čermáková začala strašlivě ječet, a dole v podpalubí zvedla paní učitelka prst, děti, zdá se mi, že to ječí Čermáková, Kropáčkovi se asi něco přihodilo, rychle za nimi! A piráti koukali jako spadlí z višně, kdo se to hrne na palubu, a Šebestová řekla, hele, Machu, vidíš tamhle tu bednu, tam bude asi to zlato, jenomže Mach řekl, Šebestová, teď s tím dej pokoj, mně se to nechce líbit, tady se určitě něco semele, a taky že ano, první se vzpamatoval hlavní pirát a zařval, Browne, co to má znamenat, tolik černých pasažérů jsem ještě neviděl, za trest tě dám rozsekat do nudlí, tomu ty říkáš hlídat loď, a Brown, který chtěl právě hodit přes palubu Kropáčka a Čermákovou, řekl, klid, kapitáne, klid, za chvilku budou v moři všichni, pěkně jeden po druhým, a paní učitelka se koukne přes zábradlí a vidí, moře je samý žralok, a tak řekla, no dovolte, mám za děti odpovědnost po celou dobu vyučování, co by si o mně řekli rodiče a taky pan ředitel, máme hodinu dějepisu a nepřeji si býti nadále rušena, nemáte náhodou kousek křídy, někam se mi zakutálela, a hlavnímu pirátu to chvilku trvalo, než se vzpamatoval, a potom zařval strašlivým hlasem, pánové, jestli celý ten spolek nebudou žrát žraloci, než napočítám do tří, tak z toho uloupeného zlata nedostanete ani dvacetník, s tím, laskavě počítejte, a piráti vykřikli, rozkaz, kapitáne, a hnali se na děti a na paní učitelku, jenomže ani jeden pirát si nevšiml Jonatána, který si na řeči moc nepotrpěl a raději v klidu překusoval hlavní lano v plachtoví, takže zrovna když pirát Brown chytil Horáčka a chtěl s ním mrsknout mezi žraloky, spadla ta největší plachta a rovnou na piráty a piráti se pod ní zuřivě mleli, padaly z nich bambitky, ale všecko bylo marné, a ten hlavní pirát křičel, tak tohle pánové, je ta největší zrada, jakou jsem kdy zažil, a Mach řekl Jonatánovi, Jonatáne, ty jsi vážně ten nejlepší pes na světě, teď už je to definitivně jasný, a Šebestová si vzala do rukou dvě bambitky a hlídala, aby žádný pirát zpod té plachty nevylezl, zatímco se kluci ze třídy chopili bedničky se zlatem, řekli, hej, rup, a už ji nesli, akorát Horáček se ulejval a v jednom kuse se vytahoval, že měl být mezi těmi žraloky první. A zatím ve třídě stál pan ředitel na stupínku, držel v ruce hodinky a kroutil hlavou, no tohle, učitelka zmizí s celou třídou uprostřed vyučování, to se ještě nestalo, ale najednou vidí, že jsou všichni tady, a paní učitelka řekla, promiňte, pane řediteli, nevím, jak se to mohlo stát, ale právě jsme byli někde u Kanárských ostrovů mezi piráty, a pan ředitel řekl, ale paní kolegyně, co mi to tady povídáte, u jakých Kanárských ostrovů, víte, kde jsou Kanárské ostrovy, jenom cesta tam trvá letadlem skoro tři hodiny, a teď je teprve tři čtvrtě na devět a v osm začala škola, ale Mach s Šebestovou otevřeli bedničku plnou zlata a řekli, tak moment, pane řediteli, nejenom že jsme byli u Kanárských ostrovů mezi piráty, ale my jsme jim, prosím, zabavili uloupené zlato pro školní účely, schválně se koukněte, kolik toho je, a pan ředitel se koukl a řekl, ježkovy oči, tolik peněz snad nemá ani ministerstvo, a Šebestová řekla, tak a teď si můžeme koupit pro biologický kroužek, co chceme. A tak se nakonec nekoupilo žádné morče a žádný křeček, koupil se normální slon a školník Huml ho na školní zahradě krmil senem a všichni členové biologického kroužku je při tom vědecky pozorovali.