V malé chaloupce blízko
lesa žili dědeček,
babička a jejich
malý vnouček
Budulínek.
Jednoho dne
si dědeček
s babičkou
řekli, že půjdou
do města na trh,
aby nakoupili,
co potřebovali.
Budulínek musel doma zůstat sám.
Když dědeček s babičkou odcházeli, řekl dědeček
Budulínkovi: „Budulínku, když jsem se včera vracel
z pole, viděl jsem, že kolem chaloupky opět čmuchá liška.
Ráda by nám zase něco ukradla. Až s babičkou odejdeme, zavři dveře na závoru a nikoho do chaloupky nepouštěj." Budulínek všechno slíbil. Babička mu ukázala, kde má v troubě na misce hrášek. Řekla mu, aby jej snědl k obědu. Sotva dědeček s babičkou odešli, dostal Budulínek na hrášek chuť. Sedl si k misce a pochutnával si na něm. Najednou uslyšel klepání. Pod oknem prosila kmotra liška:
„Budulínku, dej mi hrášku, povozím tě na ocásku. Pojedeme po lavici, pojedeme po světnici."
Budulínkovi se liščí zpěv líbil, ale vzpomněl si, co mu řekl dědeček. Lišku do chaloupky nepustil. Liška ale zpívala ještě medovějším hláskem:
„Budulínku, dej mi hrášku, povozím tě na ocásku.
Pojedeme po lavici, pojedeme po světnici.
Budulínek neodolal. Otevřel dveře, dal lišce hrášek a sedl si jí na ocas. Liška ho vozila po lavici i po světnici, Budulínek seděl na ocase a smál se.
Najednou hop a šup, liška uháněla ze dveří i s Budulínkem. Běžela přes cestu, přes louku, až do hlubokého lesa, kde měla své doupě. Tam se i s Budulínkem schovala. Když se večer vrátil dědeček s babičkou z trhu,
Budulínek nikde. Hledali ho, volali,
ale marně. Babička
plakala a dědeček
nakonec vzal housličky
a bubínek a vydali se
ho hledat do lesa.
Hledali, hledali,
až přišli k liščímu
doupěti a uslyšeli pláč.
„To pláče náš Budulínek," řekl dědeček a začal hrát na housličky. Babička bubnovala na bubínek a zpívala.
„Fidli, fidli na housličky, burn, bum na bubínek. Polezou ven lištičky, s nimi Budulínek."
Zvědavá liška uslyšela dědečkovo hraní a babiččin zpěv. Poslala jedno ze svých liščích mláďat, aby se podívalo, co se to venku děje. Na to dědeček čekal - a šup lištičku do pytle. A hráli a zpívali znovu.
„Fidli, fidli na housličky, bum, bum na bubínek. Polezou ven lištičky, s nimi Budulínek."
Liška poslala další mládě a dědeček
zase šup s ním do pytle. Tak se to
opakovalo. Nakonec byla
všechna liščata i se
starou liškou
v dědečkově pytli.
Potom z doupěte vylezl
Budulínek. Skočil
dědečkovi i babičce
do náruče a sliboval,
že již nikdy nikomu dveře
chaloupky neotevře.