Stravování v naší rodině
„Když všechno spapáš, maminka Tě bude mít ráda.“ Věta, kterou slyšíme z úst rodičů velmi často. Vlastně tím naznačujeme, že když dítě vše „nedopapá“, maminka ho mít ráda nebude, což je citové vydírání, nátlak na dítě.
Jídlo není jen záležitostí žaludku, ale i věcí dobrých a špatných návyků dítěte. Uvědomte si, že hlavním problémem ve stravování v našich rodinách je fakt, že jídlo není potřebou, ale prostředkem k získávání přízně a pozornosti, nebo prostředkem k získávání nadvlády v rodině. Když vidíme, jak se naše dítě s chutí láduje, obědvá s každým členem rodiny, který postupně přichází domů z práce, naplňuje nás to pocitem, že je všechno v pořádku. Dítě se má k životu – radost pohledět, jak dobře vypadá! Babičky a maminky považují za svůj největší úspěch, když dítě hodně jí.
Chybu nemůžeme hledat v dětech, ale v rodičích, zejména v těch úzkostných. Ti dbají na to, aby dítě nemělo nikdy hlad, aby rostlo a přibíralo. Uvědomte si, že jídlo má být pro dítě potřebou a ne zásluhou či milostí prokazovanou rodičům. Psychologie stravování je vlastně o správných návycích při jídle. Mnoho rodičů si myslí, že nezáleží na tom, jaké jídlo do sebe dítě dostane, hlavně když hodně jí. Dítě potom jí jen to, co mu chutná, (? vybírá z talíře to nejlepší a odstrčí ho stranou. Když to nejlepší vybere ze svého talíře, začne vybírat u babičky, která mu to ochotně dovolí…).Když mu oběd nechutná, je tu vždy sušenka či čokoládka, která doplní potřebné jouly.
Dítěti je třeba dát na talíř přiměřené množství jídla, aby se naučilo sníst všechno. Velká porce může odstrašit, a tak si dítě dá radši nějakou sladkost. Kolik jídla má dítě sníst, nám musí ukázat ono samo. My rodiče se musíme řídit jeho potřebou a ne naší představou o množství a četnosti jídel.
Výživa, zdravý životní styl a postoj ke stravování se dítě učí doma. My rodiče jsme přitom jeho hlavní učitelé. Dítě vidí, jak otec po příchodu domů sedí u televize obklopený chipsy, oříšky, slanými tyčinkami a zapíjí vše hojně pivem. Vidí vzor, který přijímá jako samozřejmost. Když dítě sleduje, jak rodič brázdí cestu mezi pohovkou a ledničkou, ze které vybírá potraviny bez ladu a skladu, věřte, bude to opakovat po Vás.
Sledování hmotnosti dítěte je třeba věnovat pozornost od dětství. Dnes je už přežitkem kulaťoučké dítě, jehož rodiče a prarodiče se pyšně chválí před přáteli, že ke snídani spapá jejich miláček smaženici ze čtyř vajec. Dítě je třeba odmalička učit dodržovat hranice i v jídle. Je nemyslitelné , aby spapal tři koblihy?! Musíme ho učit, že zákusek nebo sladkost je jen třešničkou na dortu. Něco, co je dobré a chutné nemusí mít dítě každý den, a tak to získá hodnotu slavnostní chvíle a výjimečnosti. Narážíme však na problém hodnotového žebříčku v rodinách. Pokud je jídlo jedinou hodnotou neděle, jestliže se rodina setkává pouze u jídelního stolu a jí až do večera, těžko si dítě vytvoří představu o jiném trávení volného času. Ideální situace může nastat tehdy, když se po společném obědě vyrazí do přírody, sportovat, nebo jen na nenáročnou procházku, aby se jídlo lépe strávilo. Pravidelnými aktivitami, ať už procházkami, sportováním, či jinou činností dáváme dítěti vzor aktivního trávení volného času.