krmily jsme krtečka=o)

Můj manžel si potrpí na drahou a kvalitní elektroniku. Jednoho dne si to domů přihasil s velkou krabicí. „Sehnal jsem ve slevě nádhernou televizi!" vydechl blaženě, když svůj naklad složil na zem. „Má plazmovou obrazovku a úhlopříčku sedmdesát dva centimetrů! Takový obraz jsi ještě neviděla!" A opravdu. Za malý okamžik už jsem valila oči na nějakého ještěra (dávali zrovna přírodopisný film), který byl k nerozeznání od toho živého. Ihned jsem manžela pochválila. „Ale Jituš," řekl mi varovně se vztyčeným ukazovákem, „nikdy nesahej na obrazovku holýma rukama a denně z ní utírej prach! Ta mašinka je křehká a zaslouží si tu nejlepší péči!" Všechno jsem mu poslušně odkývala a začala se o televizi starat jako o své druhé dítě.
Asi měsíc nato se naše dvouletá dcerka po obědě vzbudila a začala křičet, že má hrozný hlad. Namazala jsem jí chleba pomazánkovým máslem a posadila ji do židličky, aby se s jídlem necourala po bytě. Potom jsem jí jako pokaždé pustila v televizi krtečkova dobrodružství a odešla jsem do kuchyně, kde jsem se pokoušela upéct buchtu podle nového receptu. Chtěla jsem ji mít hotovou dřív, než manžel přijde z práce-mělo to být překvapení. Občas jsem nahlédla do obýváku a spokojeně jsem zjistila, že Sofinka baští jak otesánek. Uběhlo několik minut, během nichž jsem zápolila s mírně připečenou me-
týnkou. Nešla mi sundat z plechu a já na kontrolu své dcerky zapomněla. Když jsem nad buchtou konečně zvítězila a nahlédla zas do obýváku, strnula jsem zděšením: Sofinka stála u plazmové obrazovky a roztírala po ní pomazánkové máslo. Přitom něžně šeptala: „Papú, ktku, papá! Moc doby, papú!" Krtka už přes tlustou vrstvu másla nebylo ani vidět, ale Sofinka ho cpala dál. Byla to holt hodná holka, která se o své věci uměla rozdělit... „Ježkovy voči!" ujelo mi a pak jsem se rozkřičela: „Nesmíš, Sofinko, nesmíš! Krtek už papal a nemá hlad!" Načež jsem dcerku odvlekla do koupelny. Potom jsem se s mokrým hadrem a utěrkou vrátila k televizi, kterou jsem vypnula a začala ji usilovně leštit.
Sofie chtěla, aby krteček také ochutnal
Jen co jsem ji zbavila hustého povlaku tuku, ozvaly se klíče v zámku a do bytu vstoupil manžel. Chvilku zálibně postál ve dveřích, odkud mě pozoroval, a potom mě pochválil. „Vidím, že sis má slova vzala k srdci! Ta obrazovka se leskne jak rybí oko!"
Nic jsem mu na to tehdy neodpověděla. Jen jsem si unaveně setřela kapky potu z čela a pomyslela si, že kdyby, chudák, viděl, jak jsme před chvílí se Sofinkou nakrmily krtka, asi by ho na místě ranila mrtvice...
Jitka, 29 let •