Trocha historie
Medové pečivo je zřejmě staré jako lidstvo samo. Archeologové objevili jednoduché pečivo z mouky a medu v egyptských hrobech, v antice měly perníky slavnostní a symbolický význam. S postupem času mlsouni pečivo stále vylepšovali a obohacovali o nové suroviny a koření, svým dílem přispěl i technický pokrok - dnes známe několik základních typů výroby perníků a nepřeberné množství tvarů, chutí a vůní.
První písemný záznam o perníku v českých zemích je z roku 1335 o perníkářích z Trutnova. Do Prahy se ale dostali perníkáři už dříve, údajně před rokem 1324, snad z Norimberka, snad z Itálie. Říkali si caletníci a od roku 1348 se podle nich jmenuje Celetná (Caletná) ulice. Perníkáře málem vyhubili husité, ctnostným táboritům se nelíbilo, že lid hrával o perníky v kostky.
První typy perníků byly jednoduché placky a caltičky a také perníky vtlačované do forem. Do 16. století se používaly formy z pálené hlíny, později je vytlačily formy dřevěné, často velice bohatě vyřezávané. Nejoblíbenější bylo hruškové dřevo, ale mnoho dochovaných forem je vyřezáno z dřeva třešňového, švestkového, lipového nebo bukového. Vykrajované perníky různých tvarů se objevily v podstatě nedávno. Klasické perníkářské řemeslo zanikalo tak rychle, jak se rozrůstal počet cukrovarů a výroba perníků se přesunula do domácností. Dnes je nejběžnější perník vykrajovaný formičkami (kovovými nebo plastovými) nebo jednoduše nožem podle vlastních návrhů.