Jak Rákosníček nedodal správné zahradnické počasí
Jaromír Kincl
Dneska nebylo s počasím něco v pořádku. Bylo takové vrtkavé, každou chvíli jinačí, zkrátka jedním slovem popletené. Však i rosnička Anička z toho byla celá zmatená, a tak se při povětrnostním hlášení zamotala do slovíček. „Podle dnešní, spíš ale včerejší situace nemůžeme, avšak možná zcela určitě můžeme očekávat, že někde bude počasí stálé, zatímco jinde zase nestálé, možná jaksi obzvláště neurčité…“ – „Kdo má tohle poslouchat,“ mračil se skřítek. „To je pořád řečí, že počasí bude jednou takové, jindy zase makové. Pro mne za mne, ať je třeba pořád stejné.“ – „To rozhodně ne,“ vyděsil se krtek Florián, který se zčistajasna vynořil Rákosníčkovi za zády. „Já například potřebuji počasí různé. Já jsem totiž krtek zahradník. A to víte, některá kytka potřebuje víceméně sucho, ovšem jiná by naopak chtěla vlhko. Jsou i takové, kterým dělá dobře větrno, leč mírno. Takže v žádném případě není vhodné počasí stejné, nýbrž rozmanité.“ – „Když je to tak, milý Floriáne, ať je po tvém,“ dal se slyšet Rákosníček. „Náhodou jsi ve správný čas na správném místě, neboť kdo jiný než já by mohl opatřit počasí podle tvého přání.“ – „A kdo jiný než Rákosníček by se mohl takhle chvástat,“ okřikla ho rosnička. „S počasím si dnes nevím rady ani já, takže ty se raději do ničeho nepleť, nebo to zase špatně dopadne.“ Jenže komu není rady, tomu není pomoci, a tak není divu, že skřítek odbyl varování rosničky Aničky mávnutím ruky. „Jen si klidně řekni, co máš za přání,“ pobízel krtka. „Já ti jich klidně splním třeba tucet.“ – „Jestli tedy mohu,“ přešlapoval Florián rozpačitě z tlapky na tlapku, „tak bych ti byl velice zavázán, kdybys laskavě udělal předně teplo. Jemné a vlahé prosím.“ „Nic snazšího,“ prohlásil Rákosníček, „to hladce zařídím. Bude teplo, jemno i vlaho. A co dál?“ – „Dál prosím je nezbytně nutné, aby bylo zamlženo. Abych tak řekl, vlhce zamlženo,“ pokračoval krtek Florián ve svých přáních. „To je hračka,“ sliboval skřítek. „Zamlženo budeš mít opravdu raz dva.“ – „No a ještě, mohu-li poprosit, větrno více a větrno méně.“ – „I větrno bude,“ řekl Rákosníček. „Za chvíli tady zafouká jako na větrné hůrce. Nejlepší ovšem bude, když vše zařídím urychleně, abys nemusel dlouho čekat.“ Už když to říkal, totiž věděl, jak na to půjde. Teplo, mlhu a vítr přece už zkoušel vyrábět pro ještěrku Terku, kachnu Vendulu a pavoučka běžníka, proč by to tedy nezkusil znovu. Třeba to nyní dopadne líp. Oprášil proto svůj šlapací větrník, z podvodního laboratoria si přinesl novou křivuli a na hráz postavil zase tři zrcadla. Znovu do nich chytil odraz sluníčka, takže na hrázi bylo horko, a křivuli s kouřovým práškem zahřál tak silně, že se z ní valila hustá mlha. Když pak nakonec roztočil svůj větrník, zafičelo nad rybníkem silou meluzíny. Všechno šlo báječně, potíž byla pouze v tom, že se to stalo najednou. Mlha zahalila celý Brčálník a sotva ji na chvíli roztrhal burácivý vítr, rozpálila se zrcadla slunečním žárem. Počasí se měnilo jako na obrtlíku, hned bylo horko k nevydržení, hned zase větrno k neudržení. Naštěstí došly Rákosníčkovi síly, a protože přestal roztáčet větrník, přestalo foukat. I křivuli došel dech a vypustila už jenom cancourek mlhy. A jelikož poslední zavíření větru porazilo také zrcadla, ustal sluneční žár. Sotva Florián popadl dech, spustil: „Pro zahrádku je sice nezbytné počasí různé, to ano, ale v žádném případě nepotřebuje počasí bláznivé, upospíchané a dohromady spletené. Takhle si pravdu správné zahradnické počasí nepředstavuji!“ – „Což je teď jasné i mně,“ připustil skřítek. „Ono zkrátka platí, že trpělivost je matka moudrosti, a když si na správné počasí počkáme, také se ho dočkáme. A hezky popořádku. Takže bych asi příště už neměl žádné počasí napravovat.“ Každý, kdo Rákosníčka jenom trochu znal, si o tom ale myslel své, protože věděl, že to skřítek nemyslí doopravdy.